NEZNÁMÝ AUTOR | Jsi jiná než ostatní, řekl. Jak jiná? Zeptal...

Jsi jiná než ostatní, řekl. Jak jiná? Zeptala jsem se. On povzdechl a dal se do vyprávění. Víš, no prostě si představ květinu, kterou někdo zasadil a místo péče a lásky ji polámal a ona pak trpěla a vadla.Vůbec nechápu co tím naznačuješ? Jsi stejná jako ona, máš v sobě něco zvláštního, něco, co není na první pohled vidět - chceš žít, být šťastná, ale přitom jsi plná zoufalství a beznaděje. Nikomu se nesvěřuješ, s nikým nemluvíš, možná ani nemáš s kým… jsi teď jako ta květina ,která stojí sama na prázdné louce. Vezme mojí tvář do dlaní a přinutí mě,abych se mu podívala do očí. Vidíš, tak přesně o téhle bolesti mluvím. O bolesti, která tě užírá zevnitř, i když zvenčí se snažíš, aby to nešlo vidět, ale oči, ty oči Tě prozradí…