NEZNÁMÝ AUTOR | Fyzická bolest se velmi snadno změní v psy...

Fyzická bolest se velmi snadno změní v psychickou. Když Vás někdo uhodí... Ani v tu chvíli nevíte, že to bolí... Nebolí. V tu chvíli nevnímáte okolí jen se bráníte nebo čekáte až to celé skončí. Pociťujete tu bolest až když je po všem. A to jsou poté přesně ty momenty kdy si uvědomujete, že se ta fyzická bolest mění v tu psychickou. Když se díváte na ty rány, jizvy, modřiny, škrábance a s dotknutím toho místa to cítíte... První vteřinu to bolí... Pálí... Ale pak je to jako by z toho místa ta bolest proběhla nejdřív do hlavy a pak přímo do srdce. Na povrchu Vaší kůže to zmizí brzy a ani nebude poznat, že právě na tomto místě někdy nějaká ranka byla. Ale když ta bolest dojde do srdce... Udělá tam tak strašně velké rány a díry, které neustále, nezastavitelně krvácejí. Tyhle rány nejdou zašít nebo srůst. Budou tam navěky. Je zvláštní, že tělo zapomene velmi rychle... Ale srdce nezapomíná NIKDY. Ta krev po nějaké době přestává tolik téct, až už ze srdce nevyteče ani kapka. Nenávist a zároveň láska k člověku, který tu ránu vytvořil se na chvíli zastavila, ustala... Ale jenom na chvíli. Přesně do té doby, dokud nám ten člověk neublíží znovu. Opět tečou proudy krve, které se zdají že se už nikdy nezastaví. Takhle to jde léta, dokud v srdíčko nezbyde žádná krev. Bolest už vytekla. Všechna... Teď už je na všechno pozdě. Už to nejste Vy, ale bezcitné monstrum bez toků krve, bez bolesti a lásky.
Každý má jinak velké srdce a jiný obsah v něm. Takže doufejme, že máme to největší srdce na světě, které nepřestane nikdy krvácet. Které ze sebe nikdy nepřestane vypouštět tu bolest a lásku. Doufejme, že z nás to monstrum nikdy nebude.
Prosím... Nedělej na mém srdci větší a větší rány. Protože když mé srdce bude ztrácet tu krev, tu krev která je plná lásky, láska bude pryč a srdce zůstane navěky prázdné... Prázdné přitom plné nenávisti...