NEZNÁMÝ AUTOR | Proč se zamiluji a až pak uvažuji o výši...

Proč se zamiluji a až pak uvažuji o výši pravděpodobnosti, že s ním někdy budu?
Proč má tak velké ego?Proč nechápe že ho miluji?PROČ?
Akorát na mě nemá čas, neví že existuji.Netuší že si příšery mají nějaké city!
Nevím, proč toužím být zase s ním, i když mi to ubližuje!!
Je pravda že ani smrt nezničí ten pevný cit?
Proč nemůžu vzpomínky vzít, jako nějaké staré papíry a hodit do ohně...Spálit...Navždy se jich zbavit
Nechci už dále žít ve falešných slibech, představách a nadějích...
Moje srdce je, jako jeho Woo Doo panenka.Jeho slova jsou, jako jehly, které do mě bodá.Netuším jestli to dělá úmyslně, nebo to je jeho přirozenost.Zklamal moji důvěru.A důvěra je jako porcelánový hrníček, když se rozbije,jde slepit, jenže už není tak pevný jako byl předtím.Někdy mám 100 chutí říct DOST, ale proč to moje ústa nedokáží?Láska je něco, po čem každý touží, ale každý nevidí tu stinnou stránku.Je to žárlivost, to co mě hlodá, když ho vidím venku s někým jiným, dyť je to kluk?Nebo jsem zahlcena sebeláskou, že si nepřiznám odmítnutí?Jen opravdový přítel, vidí slzy v mém úsměvu.A tak doufám, že když jsem se dostala na dno, tak se budu moci odrazit!!