JEAN DE LA BRUYÉRE
16.08.1645 - 10.05.1696
Vážený francouzský esejista a moralista, narozen roku 1645 v krásném hlavním městě Francie. Psal satirické díla na tématické aktuality tamní ožehavé doby. Nebral si servítky před ničím a obouval se i do obávaných křižáků. Pocházel ze střední třídy, takže si nemohl stěžovat na chudobu, ale ani na to, že by nemohl vystudovat lepší školu.
Vystudoval univerziti v Orléans. Pomalými krůčky se dostával do stále širšího podvědomí, až si ho nakonec všimli i na královské dvoře. Ludvík XIV ho přizval k výhově nemanželského syna. Byl neustále po ruce jak panovníkovy, tak i u soudních přelíčeních.
Z hlediska historické analýzy jeho života toho na povrch vyplulo velmi málo Šlo ve skrze o velice tichého a nekonfliktního muže, který dostal teplé místečko na královském dvoře. Jeho literární tvorba byla velmi rozmanitá. Díky svým neokázalým dílům, kde se na rozdíl od osobního života dokázal pěkně rozparádit si získal spoustu příznivců, ale i nepřátel
Citáty autora - strana 2/3
Být na obtíž je úlohou hlupáka. Jemný člověk vycítí, zda je vhod či ne a umí zmizet v okamžiku, který ještě předchází onomu, kdy se stane zbytečným.
Žena, která se dívá jen na jednoho muže nebo je od něj stále odvrácena, působí stejným dojmem.
Jakkoli je člověk v lásce citlivý, odpouští v ní více poklesu než v přátelství.
Svatební oznámení je úmrtním listem lásky.
Někteří lidé začínají mluvit o chvilku dřív, než začnou myslet.
Většina lidí prožije začátek svého života tak, že jsou jejich poslední dny nesnesitelné.
Ženy zacházejí v lásce dále než většina mužů; muži je předčí v přátelství.
Děti když dospějí, jsou postiženy všemi těmi nedokonalostmi, jimž se posmívaly.
Je-li nehezká žena milována, pak je milována šíleně, protože je to způsobeno buď zvláštním sklonem milence, nebo půvabem skrytějším a neodolatelnějším, než jsou vnady krásy.