LEV NIKOLAJEVIČ TOLSTOJ
28.08.1828 -
Narodil se v malé vesničce, kde se doslova zastavil čas. Měl několik sourozenců a v jeho rodině se neustále něco dělo. Jako malému klukovi mu zemřela maminka, takže si ji vůbec nepamatuje a všechny starosti připadli na otce. V letech 1837 se přestěhovali kvůli studiím do Moskvy k Otcově sestře. Ta za tři roky umírá, proto se opět přestěhovali tentokrát do Kazaně. Tolstoj studoval v Kazani orientální jazyky a věru nebyl vůbec oblíbeným.
Učitelé mu to dávali jasně najevo a okolí také. Propadl hazardu a velice se zadlužil, což ho upoutalo k depresím. Jakmile vstoupil do ruské armády, projevil se u něho cit pro psaní. Díky své ochotě a tužbě udělat
Rusko vzdělanější si otevřel školu, ve které sám se svou rodinou vyučoval. Lidé ho považovali za podivína a netrvalo dlouho, kdy dospěl k označení kacíř. Nasedl do vlaku a pod tíhou okolí opouští rodinu, v Astapově umírá
Citáty autora - strana 1/2
Keď ťa napadne, že všetko to, čo si myslel o Bohu, je prevrátené a žiadny Boh nie je, nestrachuj sa nad tým. Stáva sa to každému. Nemysli si však, že tvoja neviera pochádza z toho, že Boh neexistuje, lebo keď už neveríš v Boha, v ktorého si skôr veril, je to preto, že v tvojej viere bolo niečo pochybné a musíš sa viac snažiť lepšie pochopiť to, čo voláš Bohom. Keď divoch prestane veriť vo svojho dreveného Boha, neznamená to, že Boh neexistuje, ale iba, že nie je z dreva.
Ak si budeš pamätať, na svoje dobré skutky, bude ti to prekážať vykonávať ďalšie.
Skutočnosť, že veriaci je šťastnejší než skeptik nevraví nič viac než to, že opitý človek je šťastnejší než triezvy.
Keď ľúbime, ľúbime celého človeka takého aký je, nie takého, akým chceme aby bol.
Odsudzovať iného je vždy nesprávne, lebo nikto nikdy nemôže vedieť, čo sa odohrávalo a odohráva v duši druhého človeka.
Hoci vplyv minulosti na život je veľmi silný, človek ho silou svojho ducha môže zmeniť.
Aby sme sa naučili hovoriť ľuďom pravdu, musíme sa naučiť hovoriť ju najprv sebe.
Peniaze sú to isté, čo otroctvo, majú rovnaký účel a následky.
Človek sa podobá zlomku, v ktorom čitateľ je to, čo je naozaj, a menovateľ to, čo si o sebe myslí. Čím je menovateľ väčší, tým menší je zlomok.