JAN WERICH
06.02.1905 - 31.10.1980
Velký divadelní herec, dramatik, filmový scénárista, zkrátka umělec své doby, který v mnohém předčil své kolegy z branže. Jeho vynikající cit pro hraný projev z něho udělal klasického herce, který se neomrzí. Vystudoval gymnázium v Praze, kde se setkal se svým dlouholetým kolegou Jiřím Voskovcem. Ihned po maturitě se dal na studie práv na vyhlášené Karlově univerzitě. Od roku 1926 se dal dohromady s Voskovcem na plný úvazek. Rozuměli si po všech stránkách.
Jejich startovní pozicí se stal časopis Přerod a záhy na to spustili svou divadelní spolupráci, která jim zajistila slávu na další století dopředu. Uveďme pro příklad jejich oblíbenou hru Balada z hadrů.
Při příchodu druhé světové války byli nuceni odejít do USA, tím jsme ztratili opravdové klenoty své doby a násilím je vyhnali dělat umění za velkou louži, kde si jich patřičně vážili. Po navrácení v letech 1946 spolu dělali pouze pár let a jejich duet se rozpadl.
Citáty autora - strana 10/10
Kdo ví, je vyhnán z ráje blbosti.
Já rád žasnu. A mám tu kliku, že mě to neopustilo. Einstein, na kterého jsem fanda, tvrdil, že jenom z úžasu nad světem je člověk živ. Když přestane žasnout, přestává i žít.
Rozum, který zůstane stát, je v pořádku.Jen si nesmí lehnout.
Mít rád lidi a milovat lidi, to je celé tajemství a snad jediný recept na štěstí.
Televize není nepřítel, televize se dá vypnout.
Neříkej, že nemůžeš, když nechceš. Protože přijdou velmi brzo dny, kdy to bude daleko horší, budeš pro změnu chtít a pak už nebudeš moci.
O chytré ženské je nouze. Konečně o chytré mužské zrovna tak.