JAN WERICH
06.02.1905 - 31.10.1980
Velký divadelní herec, dramatik, filmový scénárista, zkrátka umělec své doby, který v mnohém předčil své kolegy z branže. Jeho vynikající cit pro hraný projev z něho udělal klasického herce, který se neomrzí. Vystudoval gymnázium v Praze, kde se setkal se svým dlouholetým kolegou Jiřím Voskovcem. Ihned po maturitě se dal na studie práv na vyhlášené Karlově univerzitě. Od roku 1926 se dal dohromady s Voskovcem na plný úvazek. Rozuměli si po všech stránkách.
Jejich startovní pozicí se stal časopis Přerod a záhy na to spustili svou divadelní spolupráci, která jim zajistila slávu na další století dopředu. Uveďme pro příklad jejich oblíbenou hru Balada z hadrů.
Při příchodu druhé světové války byli nuceni odejít do USA, tím jsme ztratili opravdové klenoty své doby a násilím je vyhnali dělat umění za velkou louži, kde si jich patřičně vážili. Po navrácení v letech 1946 spolu dělali pouze pár let a jejich duet se rozpadl.
Citáty autora - strana 9/11
Jedna ženská vidí často dál, než pět mužských s dalekohledem.
Štěstí je jen v lásce, v myšlence a dobrotě srdce. Všechno ostatní je bolest.
„Kdo se umí smát sám sobě, má právo smát se smát všemu ostatnímu, co mu k smíchu připadá.“ ;-) :-D
"Nejhorší je srážka s blbcem."
Paměť je výsadou blbých.Chytrý nemá čas si pamatovat, chytrý musí vymýšlet.
Paměť je výsadou blbých, neboť jen chytří lidé si musejí vymýšlet, aby to stálo za to.
,,Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl. A když kouká, aby byl a je, tak má být to, co je a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je‘‘
Je to smutné, ale mládí musí jednou odejít. I když si je člověk zachová v srdci, nazachová si je v kolenou.
Až Ti bude úzko otoč se čelem ke slunci. Všechny stíny budeš mít za zády.