JAN WERICH
06.02.1905 - 31.10.1980
Velký divadelní herec, dramatik, filmový scénárista, zkrátka umělec své doby, který v mnohém předčil své kolegy z branže. Jeho vynikající cit pro hraný projev z něho udělal klasického herce, který se neomrzí. Vystudoval gymnázium v Praze, kde se setkal se svým dlouholetým kolegou Jiřím Voskovcem. Ihned po maturitě se dal na studie práv na vyhlášené Karlově univerzitě. Od roku 1926 se dal dohromady s Voskovcem na plný úvazek. Rozuměli si po všech stránkách.
Jejich startovní pozicí se stal časopis Přerod a záhy na to spustili svou divadelní spolupráci, která jim zajistila slávu na další století dopředu. Uveďme pro příklad jejich oblíbenou hru Balada z hadrů.
Při příchodu druhé světové války byli nuceni odejít do USA, tím jsme ztratili opravdové klenoty své doby a násilím je vyhnali dělat umění za velkou louži, kde si jich patřičně vážili. Po navrácení v letech 1946 spolu dělali pouze pár let a jejich duet se rozpadl.
Citáty autora - strana 4/10
Někdo má to štěstí,že má schopnost být přítelem ...
Člověk přišel na svět proto, aby tady byl, pracoval a žil. Jen moudrý se snaží náš svět postrčit dál, posunout výš. A jen vůl mu v tom brání.
,,Už vím, že chuť do života a radost z bytí může člověk načerpat snáz z počínání přírody než z počínání lidí."
Jakmile se z mládí začne dělat zásluha, tak je to špatné. Protože každej starej blbec byl jednou mladej blbec.
Kdo víno má a nepije,kdo hrozny má a nejí je,kdo ženu má a nelíbá,kdo zábavě se vyhýbá,na toho vemte bič a hůl,to není člověk, to je vůl!
Mít rád lidi a milovat lidi, to je celé tajemství a snad jediný recept na štěstí. Kdo myslí jenom na sebe, ochudí jiné o sebe, ochudí sebe o jiné, zakrní a zahyne."
Je to smutné, ale mládí musí jednou odejít. I když si je člověk zachová v srdci, žel přírodě, nezachová si je v kolenou.
U nás se vždy platilo více za muziku, než za fyziku, a proto tady není žádný Einstein.
Skoro každý stárnoucí mužský začne psát paměti, ale málokterý je dopíše.