JAN WERICH
06.02.1905 - 31.10.1980
Velký divadelní herec, dramatik, filmový scénárista, zkrátka umělec své doby, který v mnohém předčil své kolegy z branže. Jeho vynikající cit pro hraný projev z něho udělal klasického herce, který se neomrzí. Vystudoval gymnázium v Praze, kde se setkal se svým dlouholetým kolegou Jiřím Voskovcem. Ihned po maturitě se dal na studie práv na vyhlášené Karlově univerzitě. Od roku 1926 se dal dohromady s Voskovcem na plný úvazek. Rozuměli si po všech stránkách.
Jejich startovní pozicí se stal časopis Přerod a záhy na to spustili svou divadelní spolupráci, která jim zajistila slávu na další století dopředu. Uveďme pro příklad jejich oblíbenou hru Balada z hadrů.
Při příchodu druhé světové války byli nuceni odejít do USA, tím jsme ztratili opravdové klenoty své doby a násilím je vyhnali dělat umění za velkou louži, kde si jich patřičně vážili. Po navrácení v letech 1946 spolu dělali pouze pár let a jejich duet se rozpadl.
Citáty autora - strana 5/10
Je to smutné, ale mládí musí jednou odejít. I když si je člověk zachová v srdci, žel přírodě, nezachová si je v kolenou.
U nás se vždy platilo více za muziku, než za fyziku, a proto tady není žádný Einstein.
Skoro každý stárnoucí mužský začne psát paměti, ale málokterý je dopíše.
Když muž nemá rozum, musí být žena vynalézavá. Když žena není vynalézavá, musí mít muž rozum.
Jakmile se z mládí začne dělat zásluha, tak je to špatné. Protože každej blbec - starej, byl taky jednou mladej.
Ženy mají smysl pro nesmysl.
Život vždycky stál a stojí a bude stát za to, aby byl dožit. Ono se s ním popravdě ani víc nedá.
,,Lidské štěstí, to je taková šňůrka, na kterou navlékáme malé korálky, taková malá štěstí: Čím jsou drobnější a čím je jich víc, tím je to štěstí větší."
,,Na světě je zavedeno, že spousta hloupých si hraje na chytré. Z chytrých, kterých je na světě nedostatek, si jen ti nejchytřejší hrají na hloupé."