JAN WERICH
06.02.1905 - 31.10.1980
Velký divadelní herec, dramatik, filmový scénárista, zkrátka umělec své doby, který v mnohém předčil své kolegy z branže. Jeho vynikající cit pro hraný projev z něho udělal klasického herce, který se neomrzí. Vystudoval gymnázium v Praze, kde se setkal se svým dlouholetým kolegou Jiřím Voskovcem. Ihned po maturitě se dal na studie práv na vyhlášené Karlově univerzitě. Od roku 1926 se dal dohromady s Voskovcem na plný úvazek. Rozuměli si po všech stránkách.
Jejich startovní pozicí se stal časopis Přerod a záhy na to spustili svou divadelní spolupráci, která jim zajistila slávu na další století dopředu. Uveďme pro příklad jejich oblíbenou hru Balada z hadrů.
Při příchodu druhé světové války byli nuceni odejít do USA, tím jsme ztratili opravdové klenoty své doby a násilím je vyhnali dělat umění za velkou louži, kde si jich patřičně vážili. Po navrácení v letech 1946 spolu dělali pouze pár let a jejich duet se rozpadl.
Citáty autora - strana 6/11
Život vždycky stál a stojí a bude stát za to, aby byl dožit. Ono se s ním popravdě ani víc nedá.
,,Lidské štěstí, to je taková šňůrka, na kterou navlékáme malé korálky, taková malá štěstí: Čím jsou drobnější a čím je jich víc, tím je to štěstí větší."
,,Na světě je zavedeno, že spousta hloupých si hraje na chytré. Z chytrých, kterých je na světě nedostatek, si jen ti nejchytřejší hrají na hloupé."
,,Není šedivých dnů. To jsou jen unavené oči, které nechtějí vidět jejich svátečnost."
,,Mít rád lidi a milovat lidi, to je celé tajemství a snad jediný recept na štěstí. Kdo myslí jenom na sebe, ochudí jiné o sebe, ochudí sebe o jiné, zakrní a zahyne."
,,Mějte dobrou náladu. Vaše problémy sice nevyřeší, ale naštve tolik lidí kolem, že stojí za to si ji užít."
,,Největší umění je žít po svém".
Nikdy se nesměji nejlépe, bojím se, že by to mohlo být naposledy.
Paměť je výsadou blbých, chytrý nemá čas si pamatovat, chytrý musí vymýšlet.