JAN WERICH
06.02.1905 - 31.10.1980
Velký divadelní herec, dramatik, filmový scénárista, zkrátka umělec své doby, který v mnohém předčil své kolegy z branže. Jeho vynikající cit pro hraný projev z něho udělal klasického herce, který se neomrzí. Vystudoval gymnázium v Praze, kde se setkal se svým dlouholetým kolegou Jiřím Voskovcem. Ihned po maturitě se dal na studie práv na vyhlášené Karlově univerzitě. Od roku 1926 se dal dohromady s Voskovcem na plný úvazek. Rozuměli si po všech stránkách.
Jejich startovní pozicí se stal časopis Přerod a záhy na to spustili svou divadelní spolupráci, která jim zajistila slávu na další století dopředu. Uveďme pro příklad jejich oblíbenou hru Balada z hadrů.
Při příchodu druhé světové války byli nuceni odejít do USA, tím jsme ztratili opravdové klenoty své doby a násilím je vyhnali dělat umění za velkou louži, kde si jich patřičně vážili. Po navrácení v letech 1946 spolu dělali pouze pár let a jejich duet se rozpadl.
Citáty autora - strana 6/11
Jakmile se z mládí začne dělat zásluha, tak je to špatné. Protože každej blbec - starej, byl taky jednou mladej.
Ženy mají smysl pro nesmysl.
Život vždycky stál a stojí a bude stát za to, aby byl dožit. Ono se s ním popravdě ani víc nedá.
,,Lidské štěstí, to je taková šňůrka, na kterou navlékáme malé korálky, taková malá štěstí: Čím jsou drobnější a čím je jich víc, tím je to štěstí větší."
,,Na světě je zavedeno, že spousta hloupých si hraje na chytré. Z chytrých, kterých je na světě nedostatek, si jen ti nejchytřejší hrají na hloupé."
,,Není šedivých dnů. To jsou jen unavené oči, které nechtějí vidět jejich svátečnost."
,,Mít rád lidi a milovat lidi, to je celé tajemství a snad jediný recept na štěstí. Kdo myslí jenom na sebe, ochudí jiné o sebe, ochudí sebe o jiné, zakrní a zahyne."
,,Mějte dobrou náladu. Vaše problémy sice nevyřeší, ale naštve tolik lidí kolem, že stojí za to si ji užít."
,,Největší umění je žít po svém".